Zemřel Filip Sklenář

Filip Sklenář, který na Hnědých Řitích vystupoval zejména pod přezdívkou LIBERO, zemřel mezi svátky koncem roku 2009.

Taková zpráva se nepíše snadno; mezi dalšími hnědořiťskými texty – které jsou občas k pousmání, občas k zamyšlení, vždy však s notnou dávkou fikce, která protkává skutečnou realitu a dává jí tak nádech odrazu skutečného života – mezi těmito texty působí tato zpráva až surově opravdově.

Filip byl člověk, který obdivoval jednoduchost. Obdivoval krásu a přímost jednoduchých pocitů. Vždy dal přednost živelnosti nespoutaného a opravdového života před vyšamponkovanou virtuální realitou připravenou světem, jak ho většinou známe teď. Kdysi mi napsal, že vždy raději bude balit kluka v zapoceném dresu ve vesnické hospodě, než dokonale oděného, navoněného krasavce v gay klubu – byť by to bylo stokrát lehčí.

Nikdy se nezhlédl v běžném životě a normách společnosti, což mu zavřelo mnohé dveře; přesto toužil po ocenění, přesto si přál, aby byl hoden obdivu ostatních. Získat a ztratit přátele pro něj bylo téměř na denním pořádku, což byl bohužel i důvod Filipovy další neaktivity na Hnědých. Přesto zde zanechal několik komentářů a v řadě neposlední svou Ódu na prdel.

Nebudu dále popisovat dekadentní způsob Filipova života ani jeho život jako takový – na internetu je Filip dostatečně dohledatelný. Pouze mu přeji, aby tam, kde je, na něj čekalo spoustu mladých chlapců s postavenými velkými penisy; ochotných s ním oduševněle promlouvat, oddávat se všemožným sexuálním hrátkám, učit se od něj a učit jeho.

Myslím, že tam právě spolu dostavěli svůj první příbytek ze dřeva a slámy, vypěstovali první sazeničky marihuany – a teď leží nazí rozvaleni na večerním slunci, zlehounka masturbují a těší se, co přinese další den.

Scheizael Hovnivec | 12. 1. 2010 Út 22.13 | Medailonky | 0 ejakulátů | 92x

Hnědé Řitě - nejlepší z vánočních konzumů

Kundohlt si hltnul mrdky a podíval se k nebi. Vánoční hvězda svítila a nutila vločky padat ladným pohybem, dost pomalu, aby ho dovedli ztvárnit přiopilí malíři na svých plátnech, pomalí básníci ve svých téměř rýmujících se výtvorech – ale dost rychlý na to, aby stihl dopadnout a následně rychle roztát na nose Hnědopruhovi.

„Vločky jsou bílé.“ řekl moudře Hnědopruh a Prdelní Díra přikývla.

„A koníček má velký penis.“ dodala Prdelní Díra ne zcela k tématu.

„Kdybychom ještě měli stroj času,“ zamyslel jsem se já, Hovnivec, „mohli bychom se podívat do minulosti na zrození Krista.“

„Ale Hovnivče,“ řekla Prdelní Díra, „Tys přece u zrození Krista byl!“

„A kdy?“

"Tady http://hnederite.cz/index.php?text=46-josef-a-marie-prdelocisticovi-s-laskou " odpověděl Hnědopruh.

Tento text nemá říci nic nového, jen připomenout, že Hnědé Řitě už jsou tu s námi tolik let, že jejich redaktoři stihli zažít snad všechna zajímavá dobrodružství. Pro vás to neznamená nic, než že se můžete těšit na nové skvělé příhody, které sice nebudou tak napínavé, ale budou zase poučné.

Jedno se nemění, Hnědopruhův hnědý pruh a péro zastrčené v řiti mastodonta, který vám tvrdí, že je svůdná domina. Chvilku jste mu uvěřili a péro je uvězněné. Šlo to rychle, že?

Scheizael Hovnivec | 26. 12. 2009 So 18.02 | Loseři., Pro kokoty, Malí zmrdíci | 4 ejakuláty | 288x

Nostradamus, konec světa a další předpovědi vytažené asi z prdele

Povím vám příběh z doby, kdy ještě fungoval stroj času a redakce Hnědých Řití se vracela do minulosti, aby ji zkoumala, měnila ve svůj prospěch, užívala si v ní, nebo způsobovala rozvraty časových linií. Například Hnědopruh už tolikrát mluvil se svým já z minulosti, že už ho vůbec nic nemohlo rozházet. Časová kontinuita to musela vzdát a najít si dimenzi, kde ještě neexistoval stroj času. Být to ve filmu, tak Sean Connery řekne něco ve smyslu, že Hnědopruh je pěkný kokot.

Poslední dobou vídáme filmy o konci světa. Také o koncích světa slýcháváme a víme, že konec světa byl již několikrát předpovězen.

Víte například, že Nostradamus úspěšně předpověděl několik událostí, které již proběhly. Například druhou světovou válku a její průběh. To nás ale tolik nezajímá, protože to už se stalo. Podívejme se spíše do budoucnosti. Nostradamus předpověděl třetí světovou válku. A to na konec roku 2011. To už se skoro blíží a už dlouho žádná válka nebyla, tak proč ne.

Bavili jsme se tuhle při honění nad pornem s třemi černochy a flekatým psem dalmatinem v redakci Hnědých Řití o tom konci a řekli si, že už moc času nezbývá. To ještě stroj času fungoval. Po pátém stříkání jsme se rozhodli, že se na celou věci podíváme zblízka.

„Třeba tam potkám sám sebe.“ Radoval se Hnědopruh, kterému nedošlo, že v době Nostradama ještě nežil. Tudíž se tam potkat nemůže. Jenže to jsme ještě nevěděli, jaké nám minulost chystá překvapení.

Přistáli jsme strojem času kousek od obydlí, kde žil Nostradamus. Došli jsme až k němi a když jsme vešli dovnitř, seděl tam na křesílku Hnědopruh.

V minulosti se setkáváme občas i s králi. Bohužel minulost nebyla tak dokonalá jako současnost, tak jsou občas kostkovaní.

„Ahoj,“ pozdravil nás vesele.
„Narušení kontinuity času!“ vykřikla Prdelní Díra. „Hnědopruhu nedívej se.“
„Pohoda, " řekl druhý Hnědopruh. Že to byl Hnědopruh jsme poznali snadno, honil si péráka a měl na zádech Hnědý pruh.
“Ničeho se nebojte, já jsem Hnědopruh z budoucnosti.„
“No to my taky." odpověděli jsme po pravdě.
„Ale já jsem z větší budoucnosti!“ zavrtěl nespokojeně hlavou druhý Hnědopruh.
„Není žádná větší a menší budoucnost!“ vztekla se Prdelní Díra.
„Zažil jsem to, co vy ne.“ řekl Hnědopruh a tím to trochu objasnil.

Druhý Hnědopruh nám potom vyprávěl, co jsme svou návštěvou u Nostradama ztropili. Že jsme změnili časovou kontinuitu, protože jsme nenašli žádný důkaz, že by se Nostradamus chystal předpovědět třetí světovou válku, tak jsme mu tam podstrčili papír na který jsme napsali předpověď na třetí světovou válku na 2011. Mysleli jsme si, že na to Nostradamus zapomněl a tak abychom uchovali časovou kontinuitu, udělali jsme to za něj.

Jenomže když jsme se vrátili zpátky do našeho času a honili si péraky, došlo nám, že jsme možná udělali špatně.
„Co když Nostradamus, který jinak předpovídá dobře, žádnou válku předpovědět nechtěl, protože žádná být neměla. A ta předpověď je jenom díky nám?“ zeptal se Hnědopruh.
„To je divné, jaktože bychom před cestou do minulosti věděli o tom, že Nostradamus předpověděl válku, když ji vlastně nepředpověděl?“ zeptala se Prdelní Díra.
„Protože jsme tam podstrčili ten papír, takže jsme si mysleli, že to předpověděl.“ odpověděl rozšafně Hnědopruh a z péra mu vycálka mrdka.

To nám dávalo smysl, i když nám tam pořád něco nesedělo. Asi jako když s vámi v Amber salónku pro business třídu v letišti Sheremeteyevo sedí člověk se sedmi chapadly. A všechna jsou zelená, jenom jedno žluté.

Proto jsme se rozhodli vrátit do minulosti znovu a zabránit tomu, abychom tam ten papír dali.

„Takže když teď ten papír sem nedáme – " řekla Prdelní Díra druhému Hnědopruhovi.
“Ale my sem žádný nechtěli dát." namítl první Hnědopruh.
„Rozhodně nebudeme měnit časovou kontinuitu.“ rozhodl jsem já, Scheizael Hovnivec.
„Jé,“ usmál se první Hnědopruh, který právě ejakuloval, „zastříkal jsem proroctví o válce v perském zálivu!“

V tom do místnosti vstoupila postava. „Pánové, já jsem Hnědopruh z ještě větší budoucnosti. Ten papír sem musíte dát, neptejte se proč, ale musíte, jinak se naruší kontinuita.“
Začínalo to být zmatené.
„A pospěšte si, venku postává Hovnivec z ještě dvakrát větší budoucnosti, aby sem podstrčil papír o legalizaci marihuany.“ dodal Hnědopruh, aby nás popohnal.

Nakonec jsme si sedli do stroje času a vrátili se zpátky do naší doby. Žádný papír jsme nepodstrčili, ale nemůžeme slíbit, že to v budoucnosti neuděláme. Teď se o té válce ví, tak jsme to asi udělali.

Závěr se z toho dá vyvodit jediný, totiž že jsme se vrátili do minulosti tolikrát, že už ani sám časoprostor neví, co je vlastně realita a co fake. Proroctví se tudíž naplnit může a nemusí, a když se nenaplní, můžeme to z budoucnosti zase změnit, pokud opravíme stroj času.

Jediné, co tak zůstává konstantní a neměnné, je člověk se sedmi chapadly v Amber salonku na moskevském letišti Sheremeteyevo. Jediná jistota v tomto překombinovaném světě.

Scheizael Hovnivec | 28. 11. 2009 So 16.04 | Loseři., Pro kokoty, Malí zmrdíci | 3 ejakuláty | 660x

Přes zdi a pod vodopádem

Byla to zvláštní situace, Olaf stál v příkopu s vodou a plakal, držel se za ten svůj krásný obličej, skoro bych věřil, že se mu rozpatlá jak namalovaný, pod tím přívalem slz, skoro bych věřil, že se smaže a nebude to už on.

Scheizael Hovnivec | 17. 11. 2009 Út 02.03 | Art, Gay Art, Loseři. | 2 ejakuláty | 192x

Primitivismus a arogance

Abych uvedl vše trochu na pravou míru. Nikdy jsme neodsuzovali lidi, kteří byli jednodušší. Smrdělo nám, když byli arogantní, občas tak, že jsme se vedle nich museli vysrat, aby naše hovna přesmrděla smrad jejich arogance.

To, že jsou lidi jednoduší a nemají svoje rozlišovací schopnosti nastavené tak jako vy neznamená, že jsou méněcenní. Uznáváme mezi lidmi v podstatě rovnocennost.

Jednodušší lidé vám nemusí vadit a nemusíte se smát jejich hlouposti. Bohužel, problém nastane, když se sejdou u lidí dva atributy – jednoduchost a set ambicí.

Cílevědomý a ambiciózní jednodušší jedinec (také kokot, čurák, zmrd, vymrdlá játra s hnisem z vagíny mumie Tutanchamonovy sliznice) se pro vás může stát velkým problémem, zvláště pokud se dostane do nějaké pozice, kdy nad vámi má nějakou moc.

Zažíváte to denně, všechna ta mikronasrání, kdy někdo, kdo je proti vám absolutní nula a měl by žrát hovna co odpadnou z prdele jedinců, kteří je předtím sežrali z vaší prdele, kdy tento absolutně bezvýznamný tvor svírá ve svých rukou moc neviděnou. A to v podobě piva do kterého vám naplival, formuláře, který vás nechá celý přepsat, zablokovaného účtu na debilním komunitním serveru… Jen proto, že jste se dotkli jeho nejnižších pudů, jen proto, že on vás teď strčí do kapsy a ukáže vám, kdo je tady pán.

A rozdíl mezi vámi a jím je, že vy v tu chvíli nemáte nejmenší důvod snažit se ho na jeho písečku zlikvidovat. Mohli byste to jeho pivo vzít, odejít s ním na záchod, nasrat do toho půllitru, napochodovat do kuchyně, půllitr se zbytkem piva a hovny hodit do obrovského hrnce plného guláše na svatební hostinu a utéct. Jenže – budete to všechno dělat kvůli pivu, do kterého vám naplivali?

A dostáváme se k meritu věci.

Pro nás je také těžké stále přijímat tyto útoky nejrůznějších pičusů. Sere nás to. Občas tak, že cítíme bezmocnou nenávist a chceme vzít nejbližší předmět a dotyčnému rozflákat obličej. Jenže hned nám dojde, že to by bylo přece jen poněkud přehnané.

Jenže, není vítězství bez boje.

Primitivové jsou fajn, dokud se z nich nestanou ambiciózní jedinci s mocí.

A, přátelé naši, jak jsme zjistili v redakci Hnědých, zmrdští primitivové získávají převahu nad ostatní populací. Nezničíme je tímto textem. Nezničíme je ani každodenní masturbací nad obrázky sloních samic. Ne, ani to nepomůže.

Zničíme je každodenním bojem. Musíme se jim postavit tak, že se zaleknou a uvědomí si, kde je jejich místo.

Stanou se z nich zpět ti primitivové, které můžeme ve svém životě přijmout a trpět je. Ale už si od nich nenecháme srát na hlavu. Tedy, v případě, že nás to nevzrušuje. Pokud nás vzrušuje, když nám primitiv sere na hlavu, necháme si na ni srát. Otázka je, jestli tekutou, nebo pevnou stolici, ale to je na jiný článek na Hnědých.

Závěrem bych rád uvedl, že článek nepřináší nic nového. Slouží jako draft osnov občanské výchovy na základních školách. A také je možné si u něj honit. Já jsem to udělal třikrát. Vzrušují mě želví krunýře, tak jsem si otevřel stránku se želvími krunýři, na jeden se díval, představoval si želvičku a u toho si to dělal.

Trochu jsem si stříknul na notebook, ale to nevadí. Dobrou noc!

Scheizael Hovnivec | 10. 9. 2009 Čt 00.39 | Loseři., Malí zmrdíci | 3 ejakuláty | 519x

Psaní Lee

Věci které byly a které budou se mi rovnají v hlavě, ale už nezapadají tak jako když složíte rubikovu kostku. Padají tam tak nějak samy, bez ladu a skladu a vůbec ne, tak jak bych chtěl.

Je to už nějaký čas, co jsem odešel a opustil Lee. Netušil jsem, jakou zkázu tím způsobím a že mě půjde hledat. Myslel jsem, že se její život zklidní, ona půjde dál světem spokojeně, časem si najde partnera s kterým bude šťastná. Myslel jsem, že jednou, až budou na svém letním sídle, já tam na ní počkám a pozdravím se s ní, jako vzpomínka na doby minulé. Že ještě budu v jejím srdci, to jsem si myslel. A ona mě odmítne, protože bude mít novou budoucnost v tom přepychovém sídle, kde bude se svým manželem, kterého bude tolik milovat. Bude dál šťastná, byť se smutkem v srdci po mně.

Jenže jsem se spletl. Nebo možná ne, nespletl, možná jsem se chtěl spléct. Znal jsem srdce Lee, věděl jsem, jaké je. Asi jsem od začátku věděl, co se bude dít. Věděl jsem, že v jejím srdci už budu navždy.

Věděl jsem, že bude spát s jinými muži, tak jako já. Věděl jsem, že sex je pro ni jen uspokojení potřeb, že to je něco, co v životě trochu za něco stojí. Pro ni.

Někdy si při tom přišla jako děvka, někdy o to škemrala, někdy to měla s těmi, které nechtěla. Ale stále šla a hledala mě, tak dlouho, až ji to zničilo.

Scheizael Hovnivec | 24. 7. 2009 Pá 19.13 | Art | 0 ejakulátů | 243x

Jak se zbavit cucfleku

Hnědé řitě vám přinášejí různé rady a učí vás, jak správně žít život. Někteří si radami z Hnědých život zkazili, ale to je jenom dočasné a navíc je to jen zdání. Protože aby něco nového začalo, je třeba vykydat ten rozbujelý hnus, který tam byl předtím.

Kamilova oblíbená hra byla Antiriad. Vzrušovala ho potvora v druhém patře, vždycky si došel pro létající skafandr, doletěl k ní a honil si péráka.

Uvedu příklad. Kamil byl mladý pětadvacetiletý muž. Než přišel na Hnědé, tak byl začínající doktor v nemocnici. Neměl moc vysoký plat, ale těšil se, že se mu zvedne a že si ho ostatní budou považovat. Také věřil tomu, že doktoři mají úspěch u děvčat, protože prý vědí kam sáhnout a jak udělat děvčeti dobře. Ale úplně jinak, než normální lidi. Protože doktor ví, jak děvče dostat do stavů maximální euforie, jak si z ní udělat svou poslušnou sexuální děvku, která přiběhne na zapískání. Kamil si představoval, že takových děvek bude mít tak deset, budou ho obletovat a sexuálně uspokojovat. Realita byla taková, že na Kamila v práci křičeli, práce doktora mu dvakrát nešla, večer po výplatě se v baru opil a snažil se budit dojem bohatého doktora. Pokuřoval si doutníčky a svět byl jeho.
Ve skutečnosti tam seděl, vrhal lascivní pohledy na ženská poprsí (kam se díval bylo všem jasné), po pár panácích měl oplzlé a nechutné narážky a dívky se mu vyhýbaly obloukem. Kamil si to dělal pak sám a hledal na netu nejrůznější sexuální praktiky sebeuspokojování. Protože po čase honění péráka nestačí. Potom je to pro vás jako dát si cigaretku. A když takhe kouříte dvě krabky denně, tak už z toho honění takovej orgastickej pocit nemáte.
Článek jak se udělat bez honění byl pro Kamila inspirace. Přečetl i další články a došlo mu, že je bezcharismatický nezajímavý loser, který bude žít nudnej život, po třicítce pomalu začne být všem u prdele, vybuduje si trochu jméno v místní nemocnici a po čtyřicítce bude zapšklý, debilně a nevtipně sarkastický doktor, který všechny sere.
Rozhodl se s tím něco udělat. A jak radí Hnědé, začátek je vykydat ten humus, který je k sobě spojen divným slizem, ve kterém se občas najde kousek masa, víčko z propisky nebo kus hlenu náctileté sousedky, která si to dělá plyšákem.
Kamil začal kydat. Trošku zarostl, nehcal si narůst delší vlasy.
Začal číst dekadentní poezii.
Když mu došlo, že dekadentní poezie je o hovně, věděl, že je na správné cestě za hnědořitským poznáním.
Do práce chodil dál, přece jenom zdroj peněz je potřeba. Ale naučil se hledět za horizont. Vedl U Žaludů sáhodlouhé debaty s Hnědopruhem.
A začal šukat psy.

Scheizael Hovnivec | 1. 5. 2009 Pá 13.08 | Loseři. | 2 ejakuláty | 1630x

Hovnivec v březovém hájku

Březový háj do kterého došel Hovnivec

**Scheizael Hovnivec je v minulosti. Cestoval tam strojem času, ale ten se porouchal.

Svůj černý kabát dal bezdomovci, svou víru v sebe dal těm, kteří ji byli schopni využít.
Oblečený v trochu ošoupané kraťasy, světlou košili.. s delšími vlasy by v něm teď Hovnivce nikdo už nehledal.**

Scheizael Hovnivec | 26. 4. 2009 Ne 21.45 | Art | 0 ejakulátů | 372x

Prohoňte se do rána

Ano, jsem to já, Scheizael Hovnivec, ten, který se ztratil v čase.

Neprošel jsem zemí zaslíbenou, vlastně ani nevím, co to je.

Sedím teď na nějaké skále, mám na sobě kostičkovaný kraťasy a světlou košili. Svítí sluníčko. Kraťasy mám jen tak ledabyle stažený, pozoruju krajinu, dívám se do dáli. V ruce držím péro a lehce ho honím.

Upozornění : Zbytek článku obsahuje informace o pejskovi, který byl oběšen na tkaničce, proto ho raději nečtěte.

Scheizael Hovnivec | 31. 3. 2009 Út 20.32 | Loseři., Malí zmrdíci, Pro kokoty | 1 ejakulát | 424x

Zadušená

Vyšly mi vstříc malinké obláčky podivného prachu.

Zprvu jsem je vdechovala, ale pak mi bylo nevolno.

Začínala jsem se dusit, myslela jsem, že pomůže, když si zakreju ústa šátkem. Ale nepomohlo. Dusila jsem se dál.

Potřebovala jsem pomoc. Začala jsem volat… Volala jsem, ale ten hajzl snad neslyšel nebo co a já už skoro nedýchala.

U mrdky natřikrát spolknutý a vychcaný… pičo, pičko, takže takhle já tu chcípnu.

Ty baráky se nade mnou tyčí, čumí tam nahoru, jsem pro ně jenom hovno, protože oni jsou baráky. Velký, zkurvený – pardon, zgurvený.. baráky. Neuměj nic, jenom smrdět, ale přesto maj tolik drzosti.. nebo snad jsou tak silný, že pro ně můžu bejt jenom obyčejný hovno, který je jim u prdele víc než jejich vlastní hovna, který vyserou.

Já, Lee.

Já, Lee – kurva! Je to už trošku slyšet?

Lee! LEE!

Do prdele.. furt jsem těm barákům u prdele a nikdo si mě nevšimne a zhebnu tu v prachu..

Už nepohrdnu ničím, ani tím starým dědkem co jde kolem. Jo, můžeš mě omrdat, můžeš mě mít napořád, budu ti vařit a každej den ti kouřit tvoje starý péro, objímat tě před spaním… stejně pro tebe budu jenom děvka, protože si mě přestaneš vážit.. i když jsem baba, o který se ti nezdálo. JEN MI KURVA POMOZ! Jen mi kurva pomoz, ať se nezadusím.

Scheizael Hovnivec | 12. 1. 2008 So 19.44 | Art, Gay Art, Pro kokoty | 725 ejakulátů | 9661x

Masturbiacity

Zvyšte počet obyvatel města MasturbiaCity nebo zlepšete jeho průmysl. Stačí kliknout na odkaz!

Scheizael Hovnivec | 4. 1. 2008 Pá 18.22 | Pro kokoty | 297 ejakulátů | 2917x

Květiny pro kata.

Pozdrav Pier Paolo Pasolinimu

Až se ti, můj laskavý, rozšíří zorničky touhou a tvé oči budou mluvit mydriázou smrti a vzkříšení, zři a neodříkej si ani jeden krok v zahradě snů, hned za červeným domem Matky Velké Slonice, která mne zrodila za časů víru nesmrtelnosti a dobyvačné pýchy, která mi dává sílu psát tyto řádky, lehkovážné jak motýlích křídel šum a těžké, jako tekuté písky pouště S´Ah, kde dlí Nicota a Strach. To pro tebe jsou, ač vím, že se teprve učíš číst.

Joshua je mechanický a jeho otcem jsou děti. Jmenují ho Ježíš. Možná, že není krásnější pasáže, té nejvznešenější, ve Starém zákoně, než přímluva k příštímu kristickému mechanismu: „Neučiníš spodoby mé v črtách, ani jakékoliv mé zpřítomnění i věcí, které jsou v nebesích vysoko nad oblaky, na zemi, ty obrazy, které jsou ve vodách hlouběji, než je sama zem.“ Kristus je tedy mechanický, je to stroj se zaslíbeným jménem. Ano, jen děti, tak proto, po sestavení základních komponentů slyšely, co on pravil: „Vše vědění skryl jsem před učenými a zjevil je dětem.“ Vnitřní mechanismus této nejněžnější stvůry čeká a čeká a čekání se opakuje, aby jeho věčné vědomí plnilo prázdné hlavy maličkých, kteří jej sestrojili a proti Starému zákonu se neprovinili, neboť Kristus nežije svým robotickým holografem nad nebesy, nýbrž v mateřských školách. Pyšné chrámy všeho křesťanstva mají za úkol jen zastřít čistotu, jemnost a touhu tvořit tam, kde malé prsty roztáčejí kolečka Kristovy mysli. Je tak konečnou odpovědí všem věřícím v jeho lidské tělo. Je to mechanický Joshua. V tom je jeho vznešenost, totiž stvoření prázdnými a bezelstnými prstíky dětí, nevědomých si svého vědomí. A to je svatost. Každá matka rodí Kristova chlapce či dívku, aby jeho oči zářily všemi mateřskými školami, jeslemi a hnízdy mláďat. A v tom spočívá ignorance mocných a vlivných tohoto světa, že staví obrovské a pompézní garáže pro stále se rozvíjející mechanismus malých ručiček. A odtud tedy je nutno a lépe stavět více mateřských školek. Tato jednoduchá pravda spatří brzo světlo světa.

Jistotně překrásným příkladem je matka, která zasedla na Pavlův stolec jako papežka. Neboť bylo jí zadobře porodit dítě před očima kardinálů v jejich purpuru, aby jejich mysl zbystřila. Papež Jeanne VIII. Vylíčení případu je takové: Z duše vdechnuté z úst a smíchu maličkých: Kristus často zpíval dechem nevinnosti tuto píseň:

„A aj, oko mé zří, jak žena se v muže mění

A ženským plné vousy obrůstají tvář.

Ne jediná, ne poslední i na stolci mého

pojízdného stroje se tak stane.“

„A aj, pravím vám, že srdce ženy-muže

Je stejně mechanicky spolehlivé, co je mé.

Kdo zázraků těchto ničiti bude, sám bude zničen.“

„A aj, v zemi Římanů a v zemi pohanské

A přesto svaté, tyto družky-druhové se zrodí a jedno budou.

Jedna je má a druhý je též můj.

Neboť v jejich srdcích se mi zalíbilo.“

Tonk, tonk, tokendonk, já pravil jsem toto: „Netrap mne, pošetilé srdce z koleček a ohýbaných drátů, nebuď tak potměšilé, vždyť tolika srdcí stvořených svět neviděl. Nikdy. Já, Joshua mechanik, mnoho jich sestrojím a mnoho jich dětmi zbožňováno bude. vzpamatuj se, člověče, dokud jsem vejpůl, neb dorůstám a hladové břicho lační. Přicházejí s lačností i oči těch, jež vnitřnosti mé určí jak orákulum a tedy nedopusť, aby lidé o mně špatně mluvili. Ta žena Jeanne se v sebe zamilovala. Nikoliv jeden muž do stejné ženy lásku vložil. Tak zřel jsem."

V oceli na rozpáleném nebi

Bez hostů, dětskýma očima viděn

Bude můj hrob.

A aj, ten jsem si vyvolil s prvním kolečkem – Zoubkovaným.

Já si ho vyndám,

Já, Kristus neplačící mechanik,

Mechanický jsem.

Opiju vás tím, co se bude dít

A učiním zázraky, jaké chcete.

Mužové polibky pokryjí mé eskarpiny

A ženy přede mnou šat svůj složí.

Mlčet budu.

Žalovat budu.

Neprozradím ani slůvkem,

Že miluji své stvořitele

A nenávidím rodičů jejich.

Tak zřím.

Tak pravím slovem bez tónu,

Co flétna, jež má příliš děr

A já zas příliš ran.

Děti mé!

Ach jak jen stárnete…

Viděl jsem ženu bez prsou,

Jen s kožnatými vaky.

Muže bez varlat,

Neb nad vytrženými psi táhle vyli.

A pánů bez služebnictva

A služebné bez pánů.

Vidím, jak zmíráte, mne tvoříce,

Mně se chcete dorovnat a uvěřit,

Však aj, pravím vám,

Že jediné mechanické tělo mé jest

Vaše duše má jest.

Vaše krev je mojí prázdnotou

Vytrhaných žil,

Jak prázdné stoly z vašich hnízd

A plné jako modlitby z chrámů,

Kde páchne olej a benzín

A stačí zapálit troud.

Já, Kristus mechanik bez vlády

Podobám se králi,

Co mu hráli „marche funebre“

Ti jsou mí dobří, co překonali stroje,

Ne však ten můj

A zpupně zpívali a za mne hráli,

Za moji smrt,

Mechanikové s duší umělce,

Kdož létají v útrobách velkých železných ptáků

A jejichž provoz je tak drahý,

Že ani mocní světa nemají tak plnou prkenici.

A aj, pravím vám:

Až mne vaše robata budou hledat,

Stačí zavolat do plechového nebe,

Nebe z oceli.

Bydlím tam

Maličcí

Od hluku

Zahynou.

Taková je cesta má: být stvořen a stvořitele zbavovat jejich umu, však nahradit je sny jich samých. Krvavá pumpa mého srdce nevzdá se jejich lásky, to proto si beru, co je od nich mé. Má vlčata, dělejte vše, co si přejete ve vašem opojení, tak blízko prsů vašich matek. Nikdy nedejte na moje rady, neboť nikdy, já mechanický, se nezřeknu mé lásky umírat, aby ve školkách tvořili znovu a znovu mé tělo, zkoušené. Bijte mne, ale já nikomu z vás nenechám ublížit. Sám si vás vezmu. Bijte mne klacky a holemi, rodit děti nepřestávejte, takoví jste, a já, se stigmaty na krku navždy budu sundávat ohlávku z šíje. Sami se věšíte jak vepřové po zabití, hlavou dolů a nevadí vám to. Proto pravím vám: „Řeka je mým vínem, lotosy s malými poupaty zdobí klopy mých sak. V zlatě se raduji, neboť věčná je dětská miska s tužbami a přáními. To vaše tvář padne a pod její kůží ostatní uzří mé dílo. Mechanické.“

Tak zpívá mecha-mechano-mechanik před obličeji každého děcka, aby poprosil o krev a jasné oči. Tak každý den se rodí a umírá. Jako ty děti. Lacrimae Christi: vždy při životě, vždy po smrti.

Já, Kristus veliký,

Já, viny prostý,

Neb jsem ji svým rodičům pod nohy hodil,

Krotil jejich smysly

A ze skrytých peněženek odjímal jsem,

Kradmo, odpustky

Za mé ocelové srdce

Jako z ledu

Jako pravidelný metronom u klavíru

Který jsem od mládí nenáviděl.

Ano, i já pociťuji nenávist

Nenávist svatého, střezte se jí

Je hrozná, neboť vám vše za trest odpustí

Vy pak vypijete kalich prázdnoty,

Navždy.

Já vám ho podám,

Děťátka moje noční a denní,

Deničky a nočňáčci,

Spěte, já nalévám vína

Jenž pro vás uzrálo.

A za to dobrodiní

Osázím pastviny věčnosti

Železnými stromy a keři vína.

Při sklizni se budu radovat.

Radovat,

Já,

Kristus,

Ovocný,

Mechanik.

Zlomek Joshueho zření bývá krvavý jako zralý španělský pomeranč. Dužina sladká jak polibek Kaifášův po hrách s otroky.

Tak tedy, když jednou tyto verše zpíval, přeťali ho vejpůl. A pokryli bílými květinami, co nesou barvu nebes.

| 18. 12. 2007 Út 10.50 | Art | 14 ejakulátů | 1513x

Hnědé řitě jsou zasrané

Ano, je to tak. Jsou zasrané spamem. ZZS – zkurveně zasrané spamem. Tak zasrané, že z nich ani netáhne smrad. Je tam jenom spam. Kdybyste chtěli takovou řiť opíchat, vystříkne vaše semeno do spamu, a řiť zůstane dál lačně suchá. Nenasaje se bílou krví, kterou ji poskytne každý nevystříkaný kluk. Dokonce si ani do sebe penis nevyždímá, protože bude ždímat jenom spam, kterým je zasraná. Vstřebává spam, ten ji dráždí prostatu, protéká střevy aby byl vyhřeznut přímo ze žaludku. Pokryje každičkou část těla až ho skoro celé pohltí.

Tak to je. Řitě jsou zasrané spamem.

Všechno co děláte, máte dělat pořádně.

Naštěstí to neplatí pro Hnědé Řitě.

Takže Hnědým Řitím už nevadí, že jsou zasrané spamem.

Mějte rádi Hnědé Řitě. Už jste se dneska udělali?

Scheizael Hovnivec | 6. 12. 2007 Čt 09.41 | Loseři., Malí zmrdíci, Pro kokoty | 3 ejakuláty | 976x